Počet ujetých Km: 487
Přenocování: motorest v Polsku Wisckov
Jako správní (skoro) pražáci jsme vylezli až po desátý, kdo by se taky hnal, když má před sebou tři měsíce nocování bůhví kde. Nasnídali jsme se, pobalili saky paky, rozloučili a vyjeli o kousek dál. O kousek bylo do Krnova.
Na našem proškrtaném seznamu s názvem "Nutné" totiž zůstává ještě neproškrtnutá položka léky.
Tomáš nezapomněl navštívit svou dlouholetou kamarádku ve vedlejší optice. Ale při namáhavé manipulaci s naloženou motorkou, která spíše připomínala počínání neohrabaného začátečníka s nově zakoupeným strojem, jsme se stali středem pozornosti celé pěší zóny, kde se Tom rozhodl zaparkovat svůj nepřehlédnutelný stroj. Bohužel jsme neunikli ani pozornosti dvou městských policistů ve službě. Naštěstí usměvavá a pohledná Šárka zachránila situaci, alespoň pro tentokrát.
Teď už nám nebránilo nic v tom abychom skutečně započali naši cestu na východ. Sotva jsme přejeli Polské hranice hned se na místo úzkých serpentin nastěhovali široké a rovné silnice. A nejen ty, ale i krajina se zplacatila a tak bylo vidět daleko před sebe.
Z věčného koukání na mě usedl mikro spánek.
S klimbání mně probudilo až svižnější brzdění, jiné než normálně Tomáš používá při zastavování, nebo odbočování a tak, maskujíc svůj útlum, rychle vyzvídám a ptám se Tomáše. Odpovědi se mi dostalo velice rychle.
"Co by se dělo Policajti".
Zastavily jsme u krajnice, a já si začala uvědomovat že úplně stejní policajti stály na křižovatce asi 50km zpátky.
Celou dobu se nás snažily dojet a zastavit. Tomášova svižná jízda se jim moc nelíbila, a dalo jim v hustém provozu dost zabrat nás dojet. Nemohli jsme se jim divit, když byli patřičně vyvedeni z poklidné služební nudné nálady.
Nestačila jsem si ani sundat přilbu a Tomáš už zmizel v útrobách vozu. Po chvíli vylezl a povídá.
„Musíme jet za nimi, a někde vyměnit peníze“.
Zabavily mu řidičák a jeli před námi, za pár kilometrů jsme byli u nějaké restaurace. Obsluha neměla hotovost, protože jim právě přivezli zboží, které museli zaplatit. Pokračuje se v potupné jízdě. Na další benzínce pro změnu nerozměňovali. Policajty už to přestalo bavit, tak nám oznámily, že jedou na své místečko a mi že si máme někde najít bankomat, vybrat 1000 zlotých a dovézt jim je, mezitím co oni budou lovit další oběti. Bankomat jsme našli až o 40 kilometru dál , vybrali požadovanou částku, dojeli na místo určení a Tomáš šel hrdě do boje. Nastoupil k nim do auta, scénka jak s mafiánské komedie. Za chvilku vylezl, a pobaveným úsměvem povídá. "Na konec jim stačilo 700". Jedeme dál a aby toho štěstí nebylo má,o půl hodiny později nám zase začlo pršet. Tentokrát tak vydatně, že skrze stékající vodu na hledí přilby, není nic vidět. Nakonec jsme vymněkly a zastavily u motorestu, přenocovaly jsme v povlečených postelích a s teplou sprchou.