Počet ujetých Km: 0
Přenocování: Jakutsk
Buď jsem se vzbudila svým vlastním pootočením a tím i zaskřípáním postele nebo mě probudilo skřípání Tomášovo postele, která na to nebyl o moc lépe. Spánek na vrzající posteli, ale vrzající hlasitým způsobem, nepřeju nikomu Ranní zkušenost se záchodem na patře taky ne. Proč si ty lidi nezamknou hlavní dveře, když mísa, která je umístěná mezi dvěma zdi, není opatřena dvířky a pohled na dřepícího člověka (v podřepu, ale nohama na porcelánové míse) mě opravdu nezajímá.
Po této zkušenosti ležím na pokoji píšu a je mi nějak špatně od žaludku. To bude asi tou snídaní. Jsem se těšila že se najím alespoň té žluté bramborové kaše a že si k tomu dám to jedno kolečko teplého lančmítu. Ale ta žlutá kaše nebyla ani omylem bramborová, a to kolečko bylo studené a nejspíš už včera.
Tomáš jel do města pro novou baterii, najít servis BMW (za účelem zjištění proč nám problikává olejová kontrolka a proč jde zařadit neutrál čím dál hůře), koupit olej a případně ho vyměnit a koupit malý šroub M10 na uchycení štítku mé přilby (protože při jízdě mi volny konec bouchal o přilbu, až se mi v noci zdálo jak mi na hlavu padá kamení, fuj).
Do pokoje přibíhá Tomáš a ohlašuje mi, že máme sraz s polotem na náměstí… kolem oběda.
„Kde je to náměstí?“ ptám se
„Nevím, ale to určitě najdeme“ představa o znovu hledání čehokoliv v tomhle městě mě děsí, ale nakonec to není vůbec složité, jak nám vysvětlili na recepci.
„Od hotelu pojedete doprava na hlavní silnici a pat rovně až k velké kašně, no a tam u té kašny to je“ našli jsme to hned na první pokus.
Velké dlážděné náměstí lemované z jedné strany asfaltkou a z té druhé restauracemi se hemžilo lidmi. Tohle je jiné město než ty které jsme projížděli posledních pár dní. Civilizované podobné těm, které jsou u nás. Jen jeden zásadní rozdíl tu je, počet kabelů táhnoucích se od domu k domu se blíží ke stům. Taková malá elektrárna.
Na Bolota jsme nečekali ani pět minut a už přichází a není sám. Přivedl si na nás posilu, kolegy novináře a fotografy. Pózování u motorky jsme již po cestě absolvovali několiksetkrát, ale vyslýchání na diktafon ještě ne.
Nahráli si rozhovor, vyfotily pár fotek a sezení se přeměnilo spíše na posezení s přáteli. Přijel Bolotův kamarád Artěm, který nám po zbytek dne dělal průvodce a rádce při řešení našich problémů. Po obědě, který se konal při výslechu na diktafon (takže jsme u toho museli pěkně mlaskat), jsme odjeli do servisu, kde jsme si poprvé nechali přezout kolo od „profesionálů“. Tomáš jim musel asistovat při sundávání a nadávání kola, poradit kterým směrem se bude plášť točit a ještě je hlídat aby během práce neshodili motorku, tak jak se to už jednou povedlo nám. No prostě profi servis za sto rublů, které si za „odvedenou práci“ řekli. Artěm odjel koupit olej na výměnu (snad to pomůže a ta zatracená kontrolka zhasne), po návratu nás doprovodil do zdejší myčky aut, vapky. Umytí a zase trochu čistí jsme odjeli do hotelu kde jsem šla do pokoje psát a Tomáš v doprovodu Artěma odjel měnit olej.
Na večer se Tomáš přiřítil do pokoje s melounem a s úsměvem na zašmudlaném obličeji. „Jedeme na pivko s Bolotem, Arťemem a dalšími kamarády, dělej“. Ani jsem se nestačila zeptat jak to dopadlo s tím olejem a co Tomáš nafotil (dala jsem mu totiž sebou foťák). Fotit nefotil a navíc strhli jeden šroub, ale kontrolka se nažrala a dala pokoj.
Na „pivko“ sebou bereme meloun, prý kdyby někdo chtěl. „K pivo, jo?“ dodávám.
Posezení na stejném náměstí ve stejné restauraci jen těch lidí tam bylo mnohem více. Bolot a jeho syn, Arťěm a jeho přítelkyně a spoustu kamarádů, někteří přijely na motorkách. Takže se málem konalo malé motorkářské setkání. Většina měla silniční motorku, ale našli se i tři čopry. Jen to tak trochu nechápu, je tu sice asfalt, ale ten končí hned za městem. Takže jste tu tak trochu jako na pustém ostrově. A to je Arťem hrdým majitelem Suzuki Haigbuzy. Prý už na ní jel 235 Km\h. Posezení bylo příjemné, ale protože ráno vyrážíme musíme jít i brzy spát.
Na pokoji večer sníme polovinu melounu, protože by se nám nevešel do vaku, ale to nebyl dobrý nápad. Převalováním se na posteli a přemlouvání se že ještě čůrat nemusím jsme jeden druhého budili. V běhání na záchod jsme se střídaly, ale naštěstí v noci byli toalety prázdné.