Počet ujetých Km: 373
Přenocování: U prámu, u města Kandiga
Nejen že jsem se v noci zase nevyspala, ale ani jsem se neměla no co těšit. A to se potom špatně leze i z té rozvrzané postele. Ráno nás totiž čekal osobní boj s paní u snídaně. Ale nejprve jsme pobalili všechny věci a pěkně si je postupně odnesly, nejprve k výtahu a potom ke stolu, kde budeme i snídat.
Malinkatý stolek působí na konci vyzdobeného sálu, vyšperkovaného závěsy, stoly o dvou ubrusech a skládaných ubrousků, květináče s palmami a osvětlený nazdobený strop, dosti uboze. Je na něm ošatka překrytá ušmudlanou utěrkou a už na první pohled jde vidět, že chleba už tam moc není, pár malými hrníčky, příbory položenými na ubruse hned vedle fleku zvláštní barvy, dva kotlíky včerejší kaše žluté a hnědé a vedle v boxu, který by měl být ohřevný leží poslední tři kolečka lančmítu. Opravdu vidina výborné snídaně. Dostali jsme příděl a jdeme se posadit, když si Tomáš všimne že mu nedala máslíčko (po včerejší přednášce o tom že už mu jedno dala a další mu už nedá) je tohle jako červený ručník na býka. Pěkně s vervou a s odhodláním si pro něj jde a nehodlá ustoupit. Paní se tváří jako kdyby mu musela dát cihlu zlata a já už neudržím smích. Nakonec jsme si na stůl vyndali vlastní jídlo a pořádně se najedli.
Odjíždíme z „Hotelu“ a chtěli bychom ještě koupit čelovku (místo té kterou jsme nechali omylem u Sergeje z lodí, která nás vezla do Lensku), šroubek do mé přilby, vodu a nějaké jídlo. Šroubek, který by byl vhodný jsme nekoupily, ale delší jsme sehnali a koupily jsme si i dvě pilky na železo, jednu jsem ztratila při odjezdu z obchodu. Tomáš zkrátil šroubek a za hodinu na to už jsme stály na prámu přes řeku Lenu.
Loď jela celou hodinu, my dojedli druhou polovinu melounu a prostudovaly trasu cesty, kterou bychom chtěli projet. Je to původní cesta Road OFF Bones. Je dlouhá Asi 1800 km a vede přes hory. Na cestě by neměli být mosty jen brody, které se dají projet jen za nízkého stavu vody, velké louže, ve kterých se dá utopit auto a nejnáročnější část vede v oblasti kde nenarazíte na člověka ale spíše na medvěda. Začátek cesty je za městem Khandyga, do kterého se dostaneme přes řeku Aldan a to zase jen přívozem, který ovšem jezdí prý jen do šesti. Takže pospícháme ať to stihneme. Jenže cesta je zase písčitá a rychlá jízda není moc bezpečná. A pád, který jsme absolvovali jsme si tak trochu zasloužily. Ke břehu Aldanu přijíždíme až kolem deváté ale prám ještě jede. Parkujeme na palubě a večeříme. Cesta by měla trvat něco málo přes hodinu. Nepluje se totiž přímo na druhý břeh, ale plujeme proti proudu.
Na palubě nám řidiči náklaďáku sdělují že po cesta Road of Bones už se rok nejezdí. A místo ní je teď opravená stará zimní cesta, jeden z nich dokonce pracuje na jejím rozšíření a opravách (koupil si kvůli tomu nový náklaďák, který teď veze domů). První část je celkem sjízdná až na pár spadlých mostů (ta je společná pro obě cesty), potom je pár malých brodů a od Kuybyme (čerpací stanice) už je cesta udržovaná. Stará varianta, která začíná v Kuybyme velkým brodem, se prý nedá projet. Uvidíme
Je tma a půl dvanácte (šestnáct hodin u nás a za chvilku nás čeká další posun času). Stan postavíme na břehu řeky, fouká tu vítr a odfoukl i komáry.