Počet ujetých Km: 367
Přenocováni: Kuybyme
Budíček je v jedenáct (tři ráno u nás). Klasické balení a hurá na cestu.
Třeštím oči, z teď už otevřené přilby, přes jejíž plexi už nešlo vidět, do šedobílého prachu a soustředíš se na kolej metr a třičtvrtě před přední kolo, přesně tam, kde se cesta ztrácí v tom bílým oparu, a svírá se mi zadnice hrůzou, že ta kolej zase vede do nějaký díry nebo hlubokého štěrku, který neuvidíš a hodíš pěknou tlamu, protože Tomášovi se nejspíš zasekla ruka na plynu a pořád si to valí sedmdesátkou. Buď má ve dvaačtyřiceti ostříží zrak nebo hodně silný sebevědomí, což je po tom včerejším pádu a vyproštění jeho nohy z pod motorky dost zvláštní. A to jsme jeli jen čtyřicítkou.
Ale na to, že jsme na Rout of Bones jsou cesty až moc dobré, dokonce se stavějí i ty nové mosty. To asi ten chlápek na prámu nekecal. Akorát při Tomášově honění času a tím rychlé jízdě jsme dostali šutrem do podvozku, tak šikovně, že se rozlítl ve dví senzor na policajtovi a na fleku nám to chcíplo. Museli jsme spojit kontakty přímo na cestě, a protože nebylo kam uhnout, jedoucí řidič náklaďáku, který se nám musel vyhýbat si myslel něco o blbcích a snažil se nám vysvětlit, že jsme měli zastavit o pětset metrů dál na parkovišti. Hotovo, i s výměnou názorů, opět.
Cesta do Kuybyme byla bez problémů, mosty stály všechny, podklad cesty byl také pevný a i bez obsahu obřích kamenů. Projížděli jsme úsekem, kde byla cesta vytesaná do skály a klikatila se průsmykem. Brodili jsme jen malé strouhy a na večer jsme dojely na tři roky „starou“ benzínku.
Na Kubě, jak tomu obsluha benzínky vtipně říká, jsme dostali dokonce i večeři, jelení šašlik, čerstvý. Andrej slavil dvacáté šesté narozeniny a tak jsme se nevyhnuli ani vodce. Zrazují nás od našeho plánu jen Road of bones a jako důkaz nesjízdnosti nám chtějí ukázat starý spadlý most. Nasedáme do staré lady, která nemá ani značky ani světla natož takový luxus jako přední sklo. Odváží nás k nedalekému mostu a popíjí na kapotě auta, zatím co mi brouzdáme po mostě. Tomáš mizí obhlédnout místo, kde by se dalo přebrodit a za povykování obsluhy benzínky se vrací zmáchaný až ke kolenům, vylévá vodu z bot a je šťastný jako blecha v kožichu jednoho ze tří psů, kteří žijí na benzínce jako lovci medvědů a jelenů.
Při dotazu na místo kde bychom si mohli postavit stan je Tomáš odveden kamsi na dvorek a vrací se s tím, že nám do počtu chybí dva lidi a jeden pes „Budeme spát v tanku“.