Počet ujetých Km: 397
Přenocování: Omčug zase benzínka
Zvoní budík, ignoruju ho a dělám že neslyším, Tom ho vypne, možná. Zvoní znova, otáčím se na posteli a vrhám na něj zlostný pohled, je to přeci jen jeho telefon a byl to jeho nápad vstávat takhle brzy ráno. Je totiž osm, ale u nás je jedenáct večer. A navíc jsme šli spát pozdě, myslím, že když jsme dorazily do půlky naší cesty, zasloužíme si pořádný odpočinek. Prádlo, které se suší už od včerejšího večera, zavěšené všude možně po pokoji, je pořád mokré. Venku je šero a začalo pršet, zima která sem táhne pootevřeným oknem mě přinutí se zavrtat hloubš pod deku. Jenže pokud chceme snídani musíme se vykopat, tak nakonec přemlouvám to co zbylo z mých svalů a zvedám se z postele.
Stálo to za to, snídaně byla po dlouhé době výborná. Vracíme se na pokoj a připojuji se na internet, Tomáš přebírá počítač a já zase usínám, co mi zbývá, koukat mu přes rameno se mi moc nechce. Po probuzení jsem na pokoji sama, Tom zmizel do města. Po jeho návratu přichází i návštěva. Je to jeden s policistů, kteří nám včera dělali průvodce, ten bystřejší. Přichází s manželkou. Poslední rozptýlení před cestou.
Vyrážíme kolem páté hodiny a venku stále vytrvale prší. Podle místních bude pršet ještě tři dny. Super to se máme na co těšit. Ale vzhledem k tomu, že naše bundy jsou vybaveny vrstvou Goretex, si z toho neděláme až takovou hlavu. V dešti už jsme jezdily a zpáteční cesta, po které jedeme, sice vede přes hory, ale není zas tak špatná jak jsme čekali. Jediné co nám nehraje do karet je kouř z hořící tajgy. Hoří tu všude a to i když prší, o to víc se kouří. Ale to se snad spraví a po přejetí vrcholků už to bude dobrý.
Nebylo, a ani ten déšť nebyl dobrej.
Začalo se stmívat a my dorazili k úseku cesty, kde probíhala rozsáhlá rekonstrukce a rozšiřování. Ze začátku se to dalo zvládnou. Objížďky rozestavěných mostu vedly pořád po souši, ale když jsme narazily na objížďku objížďky, která vedla přes brod pro náklaďáky, všechen optimismus mě opustil. To že jsem mokrá, i skrze slavný Goretex, až na kost bych ještě zvládla, to že je mi zima taky, ale mít do toho všeho ještě potopu v botách to se mi tedy dvakrát nechce, a navíc brod se brodí nejlépe s jedním pasažérem na motorce. Takže to asi nechám na Tomášovi.
Dnešní den jsme zakončili u benzínky ve městečku Omčug, kde jsme postavili stan, otevřeli poslední konzervu s masem, zajedli chlebem a šli spát.