Počet ujetých Km: Mínus 109 a dalších 970
Přenocování: Jaroslavl
Jak včera slíbili, udělali. Na evropský čas přejeli něco po čtvrté. Zabalili jsme si saky paky a opustila „ubytovnu!“ . Tomáš na sebe oblékl vše co mohl, naložili jsme zbytek věcí a mě vedle šéfa na traktor a začalo se vléct. Alespoň kousek, Tomáš nebrzdil, přejel vlečné lano a to ho při opětovné záběru shodilo.
Já ho pozorovala z kabiny, za zády batoh, v ruce přilbu, zádama k bočnímu okénku, břichem k volantu a hlavou vytočenou co nejvíc do zadu. Tomáše jsem měla na kraji zorného pole, přesně pro tento případ.
Zvedli jsme motorku a Tomáš dostal vynadáno že musí brzdit, když se lano povoluje, jenže to se lehko udělá u hůř provede. Při přejíždění velké, hluboké díry neudržel stopu a spadl znova, ale tentokrát sám nevstával. Kufr mu přimáčkl nohu a nemohl vstát, jinak byl naštěstí v pořádku. Řidič traktoru po chvilce přemýšlení řekl, že takhle bez úrazu daleko nedojedeme a že nás dotáhne na nejbližší křižovatku, zavolá souseda z vedlejší vesnice a ten nás za menší poplatek odveze náklaďákem.
Při čekání na odvoz, jsme se dozvěděli že nejsme zdaleka první kdo tu zapadl. Třeba loni odsud tahal dva Čechy co jeli na jeepu. "Měli jste jet raději na výlet do Bulharska" dodává.
V Rusku není náklaďák jako náklaďák, tenhle byl mini. Zastavil pod cestou, položil prkno tak tenký, že bych si myslela že se zlomí i pode mnou. Dokonce když jsem se na něm zhoupla, pěně hlasitě zakvílelo. Nebylo jiné volby, začalo se nakládat. Motorka se tam sotva vešla, ale povedlo se a i to prkénko to kupodivu vydrželo.
Rozloučili jsme se, poděkovali a vyjeli. Já seděla na korbě a Tomáš, který vymrzli při cestě sem, uvnitř. Cesta trvala něco přes hodinku. Po šedesáti minutách drkocání nás hluční stroj dovezl k přívozu u kterého jsme včera večer stáli. Poprosil řidiče, ve frontě čekajících náklaďáků o pomoc a společnými silami jsme vyložili motorku. To už bylo o poznání těžší. A když už motorka byla jedním kolem na pevné zemi, začala se korba náklaďáčku vyklápět. Jako když vysypáváte písek, jenže problém byl v tom, že místo písku vysypával tři chlapy a naší motorku. Hbitým skokem jsem se na ni vrhla a pověsila celou vahou,naštěstí to stačilo. Je vyloženo a pokračujeme.
Přejeli jsme přívozem na druhou stranu a poprosili čekají taxík aby nás odtáhl do servisu. Po dramatické jízdě městem a nám za odměnu bylo sděleno, že motorky neopravují. No nic, alespoň ji umyjeme od návalu bahna které jsme nasbírali. Než jsme sundali věci seběhlo se asi deset chlapů a začali se vyptávat. A najednou jeden donesl startovací kabely, druhej se začal hrabat ve spojce a za pul hodiny už jsme byli provizorně pojízdní. Po umytí jsme zjistili že nám praskl jed z kufrů, jinak žádnou větší škodu jsem neutrpěli.
Tomáš chtěl vědět jestli je tu někde internet, aby našel servis na BMW. Vzali ho do kanceláře posadili k počítači a bylo to. Nejbližší servis kde nám opraví spojku je v MOSKVĚ.
Vyměněna kontaktů, pozvání na motorkářský sraz, focení se na motorce a všelijaké snažení nám pomoct. Rozloučili jsme se a jeli směr Moskva. Čekalo nás 970 Km.
Za pochodu se Tomáš naučil řadit bez spojky. Ve čtyři hodina ráno jsme dojeli do Jaroslavli, dál už to nešlo, únava, počasí. Oba jsem ospalí a utahaní. Sundat všechno z motorky a odnést do hotelu. Brzo ráno jede Tomáš Do Moskvy.
Teplá sprcha, vyčurat, vyčistit zuby a spát. KONEČNĚ.