Počet ujetých Km: 552
Přenocování: Okruglo Jezero
Ráno vstáváme na jedenáctou, do dvanácti musíme opustit pokoj. Snídáme na pokoji, pěkně v klidy máme půl hodiny čas. Ve dvanáct odcházíme s dobrou náladou a pocitem že to dnes půjde dobře.
V Krasnojarsku, chceme být na sedmou večerní a zařídit servis na motorku. Ovšem už na chodbě nás potkala pokojská. Povídá jestli už odcházíme, takhle v jednu hodinu. Jsme v dalším časovém pásmu a tím se nám bortí celý dnešní plán. Takže se už nikam neženeme. Z motelu odjíždíme ve dvě hodiny. Den začal tak krásně a teď. A navíc na nás začínají i ptáci provádět nálety. Je tu normální, že u cest sedí krkavci a havrani, ale už méně obvyklé je aby si spletly směr odletu když jede auto. Nemít plexisklo na předku motorky tak nás trefil.
Po cestě jsme obědvaly v kafe (což jsou malé stánky, tipu omni buňka) zapovídal se tam s námi Rus, který se vracel z dovolené. Doporučil nám oblast dvestě kilometrů od Krasnojarsku. Oblast ze spoustou jezer a s jedním solným, léčivým.
Budeme uvažovat, do Krasnojarsku stejně zítra musíme a dnešek je vlastně volný. A na příští benzíně už je rozhodnuto. Je nám doporučeno zajet se podívat na jezero kousek od prvně zmiňovaného solného. Mělo by se nacházet v kráteru vyhaslé sopky. Zní to zajímavě, a navíc je teplo a oba se těšíme na koupel v chladivé vodě. Projíždíme oblastí o poznání kopcovitější než ta rovina po které jsme dosud cestovaly. Z výjimkou Uralu, to jsou takové delší Krušné hory, samý les. Krásná velká jezera, kolem lesy a louky, což znamená minimum komárů.
Projíždíme kolem velkého jezera obestavěného stany. Nás vede navigace dál. Vjíždíme do malé vesničky, pokračujeme dle instrukcí navigačního přístroje na polní cestu, ale špatně. Zkoušíme to tedy skrze vesnici, ale končíme v místě kde se cesta ztrácí v říčce, tak tudy asi taky ne. Vracíme se zpátky a nacházíme ukrytý ukazatel. Jedem po směru šipek. Cesta se najednou prudce zvedá do kopce. Tak prudce, že Tomáš raději pokračuje po krátké obhlídce terénu sám. Neúspěšně. Padá, a po několika pokusech se shodujeme že to musí jít i jinudy, protože tohle není sjízdné ve dne natož za polotmy, za které se tu nacházíme mi. Vracíme se k onomu brodu, projíždíme, brodíme se rozblácenou stezkou, Tomáš řídí já běžím vzadu a zabraňuji případnému pádu. Úspěšně přijíždíme k jezeru, sice nevypadá jako v kráteru sopky, ale to už neřešíme. Hledáme nějaké relativně rovné místo, ale nejrovnější plac už obsadilo kraví lejno. Stavíme stan tedy u cesty a jdeme se spát.