Počet ujetých Km: 0
Přenocování: Ust-kut, Puškina 103
Vyspinkáno do růžova. Pro změnu nás neprobudilo horko, ale troubení a hlasitá hudba na parkovišti. Cosi nám to připomnělo, onoho opilého mladíka z Markova, až jsme se lekli.
K snídani jsme měli bliny (palačinky) s rozličnou přílohou, od sladkého mléka až po salám. Po snídani je definitivně rozhodnuto, jede se lodí po Leně do Lensku, a od tamtud zase na motorce. Sergej a Aljona nás doprovázejí do obchodu, radí co bude na lodi potřeba, jídlo a pitná voda. Loď pojede tři dny, když bude dobré počasí. Zajíždíme do zdejších doků a zjišťujeme že loď dnes nejede. Sergej se jde zeptat do dřevěné kanceláře, přichází s úsměvem, máme štěstí zítra jede další a ta by nám mohla vzít motorku. Problém je že neradi berou posádku. A dodává „ až zaplatíš už to problém nebude“
Projíždíme městem, tvořeným z malých dřevěných domků, podobným jaké jsou u nás ve skanzenech. Jen v centru jsou panelové zástavby, ovšem i mezi nimi se pasou krávy. Město má 45 tisíc obyvatel, je to jedna dlouhá 40 kilometrová ulice a táhne se podél řeky. Přes řeku tu vedou sice dva mosty, ale od jedno ho z nich prý nevedou žádné cesty. Auto našich hostitelů vjíždí za město, projíždí přes klikatící se silnici a velkou oklikou se vrací k městu. Tentokrát však zastavujeme u cihlového domu o čtyřech patrech, několika desítkami oken a dveří a kolem se to nápadně hemží lidmi, kteří nasedají do všemožně zaparkovaných aut. Sergej se beze slov zvedá a mizí ve chřtánu jedněch rezavých dveří. Aljona nám sděluje, že jsme v nemocnici a Sergej že šel vyzvednout osvědčení o zdravotní způsobilosti pro práci, Zaplatí razítko a může se pracovat. Jedním okem pokukuji po zdejší nemocnici, napadá mně že pokud bych přežila transport zdejší sanitkou, asi bych nepřežila pobyt v tomto zařízení., a druhým sleduji ruch před vedlejším autem. Právě si domů někdo odváží novorozeně, pár fotek u auta, ukázání uzlíčku příbuzným a odjíždějí. Asi to nebude tak zlý, ale i tak, radši si nic neudělat.
Na otázku na kolik přijde auto v Rusku, odpovídá že auto ve kterém se vezeme bylo sice tři roky staré, ale stálo 250 000 kč. Je to Nisan s náhonem na všechny čtyři kola, posilovačem řízení, airbagi, přídavnými sedačkami v kufru, koženém provedení no prostě s plnou výbavou. A druhou větou dodává, že ceny na západní části Ruska se značně liší od cen za Ust-kutem. V Ust-kutu je možné chleba koupit za 25 rublů a v Jakutsku za 150. Vše je tam tak třikrát až čtyřikrát dražší. Sergej se živí jako obchodník, levně nakoupí věci a v oblastech kde jsou dražší je prodává.
Teplo na teploměru opět sahá až na hodnotu 40 C°, sedíme ve větrané místnosti panelákového pokoje a Sergej s Aljonou na nás něco kují. Po obědě naplánovali výlet k řece. Pověsíme naše vyprané oblečení a jede se.
Na místě určení stojí dodávka, a ve vodě pobíhají čtyři lidé, cosi drhnou ve vodě. Hledám zrakem pod lesknoucí se hladinou a vidím koberec. Pracím práškem nešetří, kolem proplouvá igelitová taška plná odpadků a já začínám pochybovat o smyslu tohoto výletu. Ke všemu mě zase žerou mušky, a zrovna když se usilovně soustředím na sprovození další mušky ze světa, přijíždí ke břehu člun a na malé palubě přiváží vlečnou gumu. Už chápu nedšení Sergejových dětí, když se řeklo jede se na vodu. Vzápětí doráží bílé auto a z něj je vykládán další sportovní materiál, vodní lyže a wakebord. Přestala jsem si všímat létající havěti a z nadšení mě probralo až kousnutí nechutně velkým hovadem. Velká země, velký hmyz.
Nebudu se tu rozepisovat o tom jak jsme si užívali na tažném laně, ale můžu dodat že to bylo super. Končíme v pul jedenácté. Mám modré rty, klepu se tak, že se třese celá loďka. Z jízdy na wakebordu mám naražené záda a za sebou pár triků a skoků za brázdou lodi. Tomáš zvládl vodní lyže bez pádu a směje se od ucha k uchu. Prý bych si zase mohla rozseknut hlavu a být zavezena do zdejší nemocnice. Alespoň bych mohla mít památku na rusko. Krásnou velkou jizvu, jako na Silvestra.
Pomáháme uklízet loď na vlek a tlačíme jej do dvora majitelovo domku, protože jak jsme se dozvěděli, krade se tu jako sviňa. Ve městě je dokonce vězení druhé třídy (ze tří, a ta třetí je v Magadanu).