Počet ujetých Km: 390
Přenocování: Ust-něra
Dnes bylo na programu dne hlavně spravit kolo a snažit se ujet co nejvíce km. Jako na potvoru když se spravuje tak neprší. Tomáš už před dobrýma dvěmi hodinami odešel spravovat kolo. No sundal ho a nechal zavařit. No a já se snažím zase něco vytvořit a napsat. Mám příšerné zpoždění, fuj.
Mezitím se vrátili naši hostitelé z práce a berou nás do jídelny na oběd, opět výborný. Po obědě je kolo hotové a zbývá ho jen namontovat. Tuto práci přenechám Tomášovi a jdu civět do počítače, pro změnu. Když bude potřebovat něco podržet, přijde si.
Dvě hodiny po obědě opouštíme základnu zlatokopů a vyrážíme na cestu. Jenže nedojedeme daleko. Kousek za městem máme opět měkkou zadní gumu. Výměna i s pečlivou kontrolou příčin nám zabrala hodinu. Teď už ale pojedeme opravdu.
Svítí sluníčko a jeden by řekl, že bude i teplo, ale je dvanáct stupňů. Cesta, na to, že pršelo, je celkem dobře sjízdná, až na úsek, dlouhý asi deset km, který se nacházel pod lokálním mrakem a byl rozmočený tak že se podobal bahenní lázni, celkem šla. A abychom to neměli zase tak příjemné, někdo na hoře vypnul topení, nebo spíš pustil klimatizaci. Teplota se s postupujícím časem snižovala. Takže večer už byl pouhý jeden stupeň. No i to se dá zvládnout. „Zastavíme na benzínce a dáme si čaj, bude za 70Km“ Prohlásí Tom. Jenže, benzínka se kterou jsme tak trochu počítali a nebrali tedy ani benzín navíc byla zavřená. Prý málo obyvatel a tak se to nevyplatí. Vesnice byla totiž vylidněná. To nám sdělili policisté kontrolující pohyb na cestách. Další benzínka je za padesát kilometrů.
Už byla tma, když jsme dorazili do „největšího“ města na cestě. 390 km od Susumanu a za celou dobu jsme projeli čtyři vesnice z nichž byli dvě vysídlené a ve zbylých dvou žili jen starousedlíci, které byste spočítali na prstech.
O Ust-něře se říká, že je to bohem zapomenuté město. Leží v horách a ze všech stran jí lemují vrcholky hor, strmých a šedých skalnatých útvarů a spoustu zelených lesíků. Místo jak z pořadu National geografik, Aljaška.
Stanujeme za městem. Píšu a v jednu hodinu jdeme spát.