Přenocování: Na břehu řeky Leny
Počet ujetých Km:
Ranní budíček v podobě příšerných zvuků těžké techniky, balení ještě bez deště a následná jízda po chujové cestě. Snídaně a pokračování až k řece Aldan. Tady čekáme do čtyř hodin na přívoz. Mezitím vysvitlo sluníčko a sušení mokrých věcí, hlavně tedy bot je nutnost. Dvě hodiny je počasí vlídné, ale zrovna když se rozhodneme vařit, vítr přivane černé mraky. Bleskové postavení stanu a prcháme před vodní smrští. Tom usíná a já musím zase něco napsat.
V půl čtvrté nám lidé z prámu přišli oznámit, že máme necelých deset minut, abychom si vše sbalili, že se bude odjíždět. Takže déšť jsme si vychutnali na plno a navíc je teď mokrý stan. Máme zbaleno a přestává i pršet.
No a teď už stojíme pěkných pár minut na prámu a čekáme, až se loď vysouká z mělčiny na které uvázla. Motor kvílí. Chvilku zabírá dopředu a pak zase do zadu. No původně říkali, že se pojede ve čtyři a taky jim to přesně do čtyř trvalo, asi to už mají natrénované. Mezitím se zase rozpršelo, a abychom nemokli, vzali nás do kajuty.
K dalšímu prámu, tentokrát přes Lenu je to směšných 320 Km po celkem dobré cestě. Jemné bahýnko se pomalu plní malými kamínky a zasychá až z něj vznikne cesta podobná asfaltové jen o něco rovnější. Tady ve východní části Ruska, tedy jen ve městech, mají asfalt zvláštního druhu. Když po něm jedete připadáte si jako na moři, tak to s vámi houpá. Pěkně nahoru a dolu a nahoru a dolu, citlivka by dostal mořskou nemoc.
K Leně přijíždíme v jedenáct večer a poslední prám, který nejspíše pojede ani moc nehledáme. Zůstaneme na tomto břehu, stavět stan v Jakutsku se ani jednomu nechce.