Počet ujetých Km: 416
Přenocování: Korjažemka
Budíme se do mírného mrholení, nic moc když vám kape za krk, ale má to i jednu výhodu, počet komárů, kteří se pohybují v našem okolí se snížil na přijatelnou hodnotu.
A jede se dál. Jsme stále na evropské části Ruska, tedy před Uralem, postupujeme stále severněji do oblasti s menším osídlením. Asfalt tu místy nahrazuje šotolina s pískem do které se jednostopé vozidlo zařezává, nedrží stopu a mívá tendenci přepadávat na jednu nebo na druhou stranu. Při usilovném soustředění na měnící se nebezpečný, zrádný terén před předním kolem našeho motocyklu
Z usilovného soustředění na měnící se zrádný terén před přední pneumatikou a z pocitu nebezpečné rychlosti, kterou se riskantně řítíme tímto terénem, nás vytrhl stroj který začal předjíždět. Podívala jsem se vedle sebe. Potupa, jako studená sprcha. Byla to stará motorka značky Ural s rezavou sajdkárou, která se při jízdě klepala div neupadla. Řidič oproti nám seděl otupěle jako starý ošlehaný kovboj v sedle svého věrného oře, který se nesplaší ani když šlápne na chřestýše. Mě připadalo, že náš oř se na zadní staví pořád. To bude tím že nemáme tu sajdu.
Jedete po silnici s novým asfaltem, valíte si to pěkně 120 Km/h a najednou značka Max povolená rychlost 70 Km/h, o kousek dál 50 Km/h a hned za ní 30-tka a pak skončí asfalt a začne pískoviště. Po návratu na asfalt narazíte na stejnou sérii znače, zpomalíte a očekáváte další opuštění pevné půdy po kolama, ale kde nic tu nic, až na pár děr, které jsou ovšem úplně všude po cestě. Za chvíli značky přestanete brát v potaz a pár sekund potom co minete další zpomalovací cedule, perete se z řízením a bojujete s gravitací na piskem zasypaném úseku. A to že vprostřed lesů najednou uvidíte značku přechod pro chodce vás po stý už taky nevyvede z míry.
No nicméně i v takové situaci a na takovém terénu jsem byla schopna ztlumit vnímání a začít klimbat. Do plného vědomí mě vrátilo auto, které chtěl Tomáš velkoryse pustit před sebe, a to se k nám během onoho manévru přiblížilo na tolik, že jsme byli nucení uhýbat z ideální stopy blíže k okrají písečné cesty. Jenže při kraji byla hloubka volných elementů větší než jsme oba čekali a hrozilo zaboření a pád. Když už jsme se nebezpečně nakláněli a Tomáš se snažil nohama vyrovnávat motorku, put sebezáchovy mně donutil částečné sesednout a nohou pomoct. Povedlo se a mi zůstali na dvou kolech.
K večeru jsem přijeli k řece kde podle navigace měl být most. Jaké bylo naše překvapení, no abych to zkrátila, nebyl tam. Dva usedlicí, podivně vypadající hoši v autě, parkujícím na břehu řeky nám sdělili, že jezdí přívoz, ale že robotit bude až zítra.
No co se dá dělat otočíme se a vrátíme se padesát kilometru po hliněné cestě zpět do města ve kterém jsme před půl hodinou hledali odbočku k onomu mostu.
Sotva vyjedeme od řeky, všimnu si rozsvícené dřevěné budku u vjezdu do velkého areálu, kam zrovna couvá kládami naložené auto . Vrátnice na které měli službu tři dámy.
Zprvu se divý co chceme dělat na druhém břehu. V překladu do češtiny tam chcíp pes.
Poté ale jedna z nich, asi vedoucí směny, zvedne sluchátko starého, bakelitového, ušmudlaného přístroje a zjišťuje informace o možném přejezdu na druhou stranu řeky.
Ani jedna z nich nikdy nebila ve městě na druhé straně, je to pro ně neprozkoumaná oblast. Z doslechu vědí jen to že tam není ani asfalt ani benzín dokonce prý ani vodovod. Trochu mi to připomnělo jednu vyučovací hodinu z dějepisu. Učili jsme se o tom jak se vytvářeli mapy a mně zaujala věta „ There are liones“ zde žijí lvi. Označovali se tak neprozkoumaná místa, nebo části země kam se nechodilo. Takhle byl pro místní označen druhý břeh řeky. Žijí tam lvi, tam se nechodí.
Slečna pokládá sluchátko a sype na Tomáše informace o padesát kilometrů vzdáleném mostě. Nakreslí nám plánek jak projet město nejkratší cestou, poradí že se nemáme zastavovat s opilci, vyhnout se policejní stanici, kterou označí na provizorním plánku velkým křížkem, protože je prý průjezd cizincům do této oblasti zakázán. A chudým pomáhej, domyslím si.
Jeli jsme tedy podle jejich instrukcí, vymotali se z města zastavili na noc a v lese postavili stan. Rozhodli jsme se že ráno pojedeme přeci jen přes přívoz a zkusíme projet až do
Velké Uchty, kvůli tomu jsme přeci tady, ne?